|
Donegal (irsky Dún na nGall)
Většina anglických místních jmen na mapě Irska jsou fonetické zkomoleniny
původních jmen irských. Nejinak je tomu i s názvem "Donegal", které
v irském originálu znamená "pevnost cizinců". Těmi byli míněni Vikingové,
kteří zde mívali v 9. stol. svůj opěrný bod.
Hrabství je součástí provincie Ulster. Společně s hrabstvími Cavan a Monaghan
přináleží Donegal k Irské republice, zbývajících šest ulsterských
hrabství je součástí Spojeného království.
Donegal City je vklíněno do severního cípu zálivu Donegal Bay, při ústí řeky Eske. Na skalním
ostrohu v ohbí řeky stojí zámek. Přestavba v anglickém stylu pochází ze 17. stol., avšak původní
stavba vznikla ve století patnáctém a je spojena s místním vládnoucím klanem O'Donnelů. Traduje se, že
poslední irský majitel Hugh Roe O'Donnell koncem 16. stol. sídlo raději
zapálil, než by připustil, aby padlo do rukou Angličanů.
Zajímavější než zámek se mi zdály být ruiny někdejšího františkánského kláštera na břehu zálivu při jižním
okraji města. Byl založen v r. 1474 a vyhořel při obléhání v r. 1601.
Proslavili ho čtyři mniši, kteří v obavách před sílícím vlivem Angličanů
a hrozícím zánikem keltské tradice, sepsali vše, co bylo známo o keltské
kultuře, historii a mytologii počínaje rokem 40 před potopou až
po r. 1618 našeho věku. Dílo je známo pod jménem Kronika Čtyř mistrů. Originál
se nachází ve Švýcarsku a je ve vlastnictví františkánského řádu.
Části jsou v kopiích vystaveny v dublinské Národní knihovně. Konvolut dodnes
zůstává cenným zdrojem informací o nejstarší irské historii.
Asi třetina území hrabství patří k oblastem označovaným jako „Gaeltacht“,
tedy území, kde
se mluví spíše irsky než anglicky. Z této skutečnosti jsem paradoxně
nebyl frustrován, nýbrž měl upřímnou radost a hned začal po hostincích
vyzvídat, jak se co řekne irsky. Gaelic je nesnadná řeč, ale ve shodě s češtinou používá diakritiku, třeba "áóíú". Uvážíme-li, že například: "a dó" =2, "a trí"=3 [r zachrčí trochu jako ř], "a sé" [čte se šéj]=6,
není to pro české ucho zas tak úplně cizí J. Ostatně většina
evropských jazyků má společné indoevropské kořeny, tedy žádný velký div.
Bohužel jsem z poměrně rozsáhlého území probádal pouze nejjižnější část, od Donegal City po
Glencolumbcille (Gleann Cholm Cille), resp. Malinbeg. Pro nepřízeň počasí jsem
vynechal Slieve League, 300 metrů vysoké útesy kousek od městečka Kilcar.
Určitě by stála za pozornost i další místa: přinejmenším
ostrov Árainn Mhór, s doloženým osídlením od 9. st. př.n.l., okolí
městečka Dungloe v oblasti Rosses, administrativní centrum severní části
Letterkenny, pohoří Blue Stack Mountains, městečko Ardara, proslulé
ruční výrobou tweedů, dost možná také drsný Tory Island se 160 uváděnými
stálými -irsky mluvícími- obyvateli a konečně i nejsevernější část
irského ostrova - mys Malin Head.
Poznámka ke slovu "dún",
které je obsaženo v řadě místních názvů.
Kromě Dún na nGall mne namátkou napadají např. Dún Laoghaire u Dublinu, Dún Aengus, Dún Dúchathair, Dún Eochla a Dún Eoghanachta na ostrově
Inismore, Dunmore u Kilkenny a jistě by se našly další příklady. V knize
"Zlatý věk Keltů v Čechách" historičky Anny Bauerové jsem se dočetl
spekulativní úvahu, že "dun", resp. "dún" se přes němčinu ("tun") dostal
i do češtiny v podobě slova "týn" v nezměněném významu "opevněné
hradiště". Stále více historiků se přiklání k názoru, že keltská
pravlast zahrnovala širokou oblast zaalpí, tj. území zhruba od dnešní
Belgie, přes Porýní, střední a jižní Německo (Bavorsko) až po Čechy
a Moravu. Teprve později (zhruba kolem přelomu letopočtu), došlo
k ústupu keltského etnika na západ (Normandie, Bretaň, Wales, ostrov
Man, Skotsko a především Irsko).
|
