|
Severní Irsko (Northern Ireland)
je součástí Spojeného království Velké Británie a Severního
Irska, tedy jeho nejvyšším představitelem je anglická královna.
Ačkoli pracovnice turistického centra na North St. v Belfastu
zjevně nerada odpovídala na mé otázky týkající se 'troubles' (letitého konfliktu mezi
protestanty a katolíky) a pokoušela
se mi naznačit, že jde o věci minulé, které nemá smysl křísit,
přesto pár dnů před tím vhodil protestantský extrémista v městečku
Ballymoney zápalnou láhev do ložnice, kde spaly tři malé děti.
Rodina byla nábožensky smíšená, rodiče se společně účastnili
jakéhosi setkání pořádaného katolíky. Všechny jejich děti uhořely.
Pouhých pár týdnů na to, 15. srpna 1998 odpálili muži z pravé
IRA ve městě Omagh auto naložené výbušninami. Ulice
byla plná lidí a bilance úděsná: 28 mrtvých a přes
200 raněných. Tím místem jsem projížděl 29. července a liboval
si, jaký je tu klid a pohoda.
Jedním z důsledků troubles je mimo jiné naprostá neexistence
zavazadlových úschoven. Když jsem se na belfastském
autobusovém nádraží sháněl po 'left-luggage office', obdržel
jsem nekompromisní odpověď: 'Sorry sir, there are no left-luggage
offices in Northern Ireland...' (Lituji pane, ale v Severním Irsku
neexistují žádné úschovny zavazadel...). Naštěstí
se mi vždy podařilo uschovat batoh v prostorách Parcel Link, což
je jakási balíčková pošta realizovaná běžnými linkovými
autobusy. Zkrátka Ulsterbus rozváží kromě cestujících i balíčky.
V Derry, Enniskillen i Belfastu jsem vždy uspěl. Patrně díky
své prostoduché vizáži, evidentně 'neirské' angličtině a evidentně
vandrácké výbavě.
Pomineme-li občasné výbuchy násilí, které mohou od návštěvy
odrazovat, je Severní Irsko určitě hodno větší pozornosti cestovatelů. Například starobylé Derry,
uzavřené v historických hradbách, je nezapomenutelným místem.
Bohužel i zde jsou patrné stopy letitého sporu. Rušivě působí opevněná
armádní základna v historické části města, pro turisty nepochopitelně působí obrněná hlídková vozidla.
Katolický Bogside a protestantskou
část města rozeznáte snadno: loajalisté
mají obrubníky ve 'svých' ulicích pomalovány červenomodrobíle,
katolíci se při barevném řešení svých příbytků drží spíše tradičních republikánských barev,
tj. zelené a světlých odstínů oranžovožluté.
V porovnání s republikou je v Severním Irsku větší
hustota osídlení a silnice
jsou o třídu kvalitnější. I životní úroveň se zdá být
lehce vyšší. Lidé tu jsou ovšem stejně srdeční a vstřícní
jako na jihu.
Vzpomínám si na ochotného správce Lakeland Canoe
Centre v Enniskillen, který na zazvonění převážel příležitostné
hitchhikery na pramici tam i zpět, vždy s úsměvem a v dobré
náladě. Také jsem ocenil ochotu dispečera autobusového nádraží v Limavady.
Když jsem do místa přijel posledním busem z Derry, nádraží
právě zavíralo. Do kempu bylo docela daleko a kvapem se stmívalo.
Ten chlapík mi sám od sebe nabídl, že mne tam zaveze a také on
tak učinil s úsměvem a v dobrém rozmaru. Shodou
okolností jsem ho přesně týden poté potkal v Dublinu před
Trinity College. Byl tu na dovolené se ženou, což je jasným důkazem,
že svět je malý.
A do třetice ještě jedna maličkost, která mne potěšila. Paní v recepci
kempu Hilltop Holiday Park ve městě Portrush po běžné proceduře zápisu
a platby mi zdarma přidala dávku vlastního pracího prášku do
automatické pračky a také ona tak učinila s milým úsměvem.
Když si přečetla, odkud jsem přicestoval, dodala: 'Z České
republiky jsme tu snad ještě nikdy nikoho neměli.' - Nu, je to možné,
protože 7 britských liber za stan není zrovna cena pro české
tuláky nebo motorizované pojídače konzerv.
Ani po letech a s odstupem nejsem schopen nahlédnout příčiny
letitého násilí, které se v Severním Irsku děje. Domnívám
se, že o náboženský problém se ve skutečnosti nejedná. Křesťan,
ať je protestantem nebo katolíkem, přece není ve jménu
své víry oprávněn vraždit. Rozumím hlasům přimlouvajícím
se za politické sjednocení ostrova. Bylo by to logické. Minulost však
zasela mnoho křivd. Na obou znesvářených stranách zemřelo příliš
mnoho lidí je velmi těžké odpustit a téměř nemožné zapomenout.
Zdá se mi, že všude
tam, kde jsou řízeně osídlována území etnicky odlišným
obyvatelstvem, docházívá následně k problémům. Troubles jsou
fenoménem podobným našim Sudetům. Angličtí a skotští
dosídlenci si přinesli svoji kulturu a náboženství, přičemž
obojí kolidovalo s místními zvyklostmi. Plody této státní mocí řízené
kolonizace jsou
sklízeny dodnes. Bohužel žádné snadné řešení neexistuje. Vždyť někdejší
novoosídlenci jsou tu dnes již také 'doma'. A to
asi i bez uvozovek. Tři sta let je tři sta let.
Jak jsem již zmínil, Irové jsou v drtivé většině skvělí a vstřícní
lidé a tak jim držím palce.
|
